4 / 6

Země

Stavba Země

Kosmické období vývoje Země i ostatních objektů Sluneční soustavy, které začalo akrecí hmoty před 4.6 miliardami let, skončilo. Skončilo i Velké bombardování. Na planety a jejich měsíce přestaly dopadat kusy nevyužité stavební látky. Povrchy těles pomalu chladnou. Přibližně před 4,0 miliardami let kosmické období vývoje planet, tedy i naší planety končí. Země má atmosférický obal, ten jí chrání před škodlivými vlivy různých druhů záření i před dopady těles na její povrch. Stopy v atmosféře zanikajících meteorů čas od času krásně oživují zdánlivě klidnou noční oblohu. Vnitřní struktura Země se již od počátku zformovala do několika prolínajících se pásem: vnitřního jádra, vnějšího jádra, spodního pláště, svrchního pláště a kůry. Součástí kůry, ta sahá do hloubky 70 - 80 km, jsou tak zvané litosférické desky. Nejsou spojené, volně se pohybují. Tam kde nesou kontinenty, jsou mohutnější, pod oceány se ztenčují. Tepelné proudění v hlubinách Země deskami pohybuje a pohyb desek mění tvar i polohu souší a oceánů. Oblasti, kde stará kůra sestupuje do hloubky pod kůru mladou říkáme subdukční zóna. Na jejím okraji se zvyšuje vulkanická aktivita. Když dvě desky na sebe naráží mluvime o zónách kolizních. A do třetice: riftování je pohyb, kdy se desky od sebe vzdalují a na povrch vystupují hlubinné horniny. Pod kůrou jsou dvě vrstvy pláště - svrchní končí v hloubce 600 km a spodní v hloubce 2900 km. Teplota a tlak jsou tady již tak vysoké, že se zdejší horniny taví. Vnější jádro je tekuté až do hloubky 4980 kilometrů a vnitřní jádro ze železa a niklu je tuhé. Končí ve středu Země, v hloubce 6370 km pod povrchem planety. Vnitřní jádro se otáčí jinou rychlostí než ostatní pásma. Tím vzniká efekt dynama, generuje se elektrický proud a magnetické pole. Magnetické pole obaluje Zemi a odklání nebezpečný protonový sluneční vítr mimo planetu. Země je od Slunce vzdálena 150 milionů kilometrů, oběhne kolem něj jednou za rok, jeden den na ní trvá 24 hodin, nachází se v obyvatelném pásmu vhodném pro život, a čeká na své obyvatele.


O časové posloupnosti

Již v devatenáctého století začali sběratelé zkamenělin systematicky studovat nejen nalézané fosilie - zkameněliny, ale i vrstvy zemské kůry v nichž je nalézaly. Záhy se ukázalo, že lze vrstvy seřadit od nejstarších k nejmladším. S přihlédnutím k vývojovým změnám nalézaných zkamenělých živočichů a rostlin, změnám klimatických poměrů, horotvorných procesů a spoustě jiných faktorů, seřadili geologové jednotlivá období do časové posloupnosti. Ta byla v současné době moderními analytickými metodami zpřesněna a doplněna o nové poznatky přírodovědné a klimatologické. Nyní se nám otvírá dnešní pohled na časovou posloupnost geologických období naší planety, Země, takto:

ARCHAIKUM
/Prahory 4.600 Ma Kosmické prostředí
PROTEROZOIKUM
/Starohory 2.500 Ma Velké zalednění
PALEOZOIKUM
/Prvohory Kambrium 545 Ma Oteplení
Ordovik 490 Ma Silné ochlazení
Silur 440 Ma Oteplení, anoxie
Devon 410 Ma Náhlé ochlazení
Karbon 354 Ma Výkyvy klimatu
Perm 298 Ma Teplejší aridní klima
MEZOZOIKUM
/Druhohory Trias 250 Ma Teplé klima
Jura 200 Ma Mírné ochlazení
Křída 140 Ma Teplo, transgrese #
TERCIER
/Třetihory Paleogén 65 Ma Ochlazování, sucho #
Neogén 24 Ma Výkyvy klimatu
KVARTÉR
/Čtvrtohory Pleistocén 1,8 Ma Glaciály, regrese
Holocén 0,01 Ma Oteplení, záplava

Pleistocén zasáhly silné teplotní změny Je to období ledových dob, glaciálů a interglaciálů, dob meziledových. Uznávány jsou čtyři: Günz, Günz-Mindel, Mindel, Mindel-Ries, Ries, Ries-Würm, Würm.

(Regrese - klesání hladiny moře, Transgrese - stoupání hladiny moře, # - náhlá událost, anoxie - úbytek kyslíku, aridní - suché klima, glacíály - ledové a meziledové doby).

Časový rozvrh je jenom přibližný. Hranice v časovém rozvrhu platí jen rámcově. Opírá se o nejvýraznější změny spadající do daného období, o změny ve struktuře sedimentů a o proměny v nich uzavřených zkamenělin.


Jak se Země vyvíjela

Veškerý vývoj živočichů a rostlin probíhá pomalu a dlouho. Geologové proto rozšířili časový rozvrh o množství jemných dat sloužících především odborníkům. Velmi zjednodušený pohled na pohyby kontinentů, horotvorné procesy a klimatické změny vypadá takto: V Poterozoiku před 1.000 Ma let se zformoval prakontinent Rodine. Rozpadl se na menší části - Laurencii, Gondwanu, Siberii a Balticu asi před 650 Ma lety. Mezi Silurem a Devonem se Laurencie a Baltica spojují. V Karbonu zamrzá Gondwana, pohybem kontinentálních desek klesla do jižních polárních oblastí. V Permu se menší části souše slučují do většího celku - Pangey, ta se během druhohor zase rozpadá. Ve třetihorách dostávají kontinenty zhruba současnou podobu. Jejich okraje jsou zatím ještě zaplaveny mořem. Horotvorné pohyby byly rovněž zmapovány desítkami podrobných studií, nám postačí zjednodušený pohled na hlavní události. Ve starohorách proběhlo Kadomské vrásnění. Postižena byla okrajová oblast Gondwany. Došlo při něm k poslednímu výlevu základních krystalinických hornin Evropy. Srážka kontinentů Laurentie, Baltiky a Avalonie dala mezi Ordovikem a Silurem vzniknout vrásnění Kaledonskému. Zasažena byla dnešní Kanada, Grónsko, Britské ostrovy (mimo jižní Anglie), Špitzberky a Skandinávská pohoří. V Devonu, a hlavně během Karbonu přišlo Hercynské vrásnění. Má dvě větve: Variskou a Armorickou. Armorická postihla Bretaň, Normandii a přilehlé končiny, Variská vytvořila hory Střední Evropy včetně masivů Čech. Usazování vápencových ložisek a všeobecný vznik krasových fenoménů je rovněž kladen do období Devonu. Zpevněné sedimenty karbonsko - permských jezerních pánví a močálů vyzrály za miliony let v kvalitní černé uhlí. Obrovské hnědouhelné pánve vznikaly až ve třetihorách. Z období Karbonu pocházejí také zkřemenělé přesličky a plavuně - araukarie. Na rozhraní Křídy a Třetihor dopadl do míst kde je nyní Mexický záliv velký asteroid. Po této katastrofě nastalo období velkého vymírání a naše planeta přišla o mnoho živočišných i rostlinných druhů, včetně dinosaurů. Dopad malého kosmického tělesa do okolí současného Wuppertalu způsobil výtrysk tamější roztavené horniny. Jako malé zelené kapky dopadly kousky této horniny až do oblasti Vodňan a Českých Budějovic. Jsou to světově známé vltavíny, staré 14,8 - 15,2 Ma.


Stručná historie Země

Veškerý život se zrodil v moři. Představy o vývoji živých organizmů podléhají přímým porovnáním a evolučním /vývojovým/ studiím. Především nalézané fosilie přinášejí důkazy o časové posloupnosti tohoto vývoje. Ve velmi zjednodušené podobě vypadá takto: Před 3.850 Ma se našly v horninách organické molekuly - stavební kostky vyšších bílkovinných struktur. A před asi 3.500 Ma se objevují, zatím bezjaderné, ale již značně organizované fosilie. V mořích Proterozoika dominují bakterie, řasy, stromatolity a první měkká mnohobuněčná stvoření. Ta po sobě v kameni zanechala jen stopy po lezení a exkrementy - ichnofosilie.

KAMBRIUM První živočichové s pevnou schránkou, trilobiti, praobratlovci.
ORDOVIK Graptoliti, krytolebci.
SILUR Invaze na souš, první ryby.
DEVON První čtvernožci, první lesy.
KARBON První obojživelníci, plazi, hmyz, přesličky, stromové kapradiny, plavuně, jehličnany.
PERM Sladkovodní ryby, nahosemenné rostliny. Na rozhraní Permu a Triasu nastalo velké vymírání. V ovzduší tenkrát převažoval kysličník uhličitý nad kyslíkem.
TRIAS První savci.
JURA Dinosauři, ptáci.
KŘÍDA Krytosemenné rostliny. Dopad velkého tělesa na hranici Křídy a třetihor způsobil vymření dinosaurů a mnoha dalších živočišných i rostlinných druhů. Přežili malí savci a nastal jejich rozvoj .
TERCIER Objevují se nové druhy ptáků, hmyzu, plazů, chobotnatců, hlodavců, netopýrů, kopytnatců, šelem a opic. Rostlinám dominují opadavé listnáče. V Africe se před 4 Ma objevuje první hominid, předchůdce člověka, Australopithecus. Od něho se již odděluje vlastní rod Homo - člověk.
PLEISTOCÉN Je to čas ledových a meziledových dob, mamutů, šavlozubých tygrů, smíšených lesů, ale také již vznikajících lidských společenství.
HOLOCÉN člověk a jeho dějiny, současnost.
Autor článku: Antonín Bílý
Použité obrazy k článku: Akad. mal. Jitka Bílá