Geologie

O starých sopkách

Vulkanické projevy jsou stálou součástí geologického vývoje naší planety od jejího zrodu před 4,6 miliardami let až do současnosti. Pro utváření české krajiny jsou důležité především dvě velké vulkanické příhody. Obě jsou vázány na horotvorné procesy. První na Variskou větev Hercynského vrásnění, tedy do Prvohor, do doby před 300 - 285 miliony let, na konec Karbonu a začátek Permu. Tehdejší sopky pokrývaly lávovými proudy strmé svahy Podkrkonoší. Tuto, na bubliny bohatou lávu, po utuhnutí a zpevnění známe dnes jako horninu bazaltového typu melafyr. Bubliny, které jsou nejhojnější na okrajích lávových proudů byly později vyplněny různými minerály, především však pestře zbarvenými roztoky kyseliny křemičité, a daly vzniknout známým podkrkonošským achátům, drúzám ametystů, záhněd a křišťálů. Druhé velké vulkanické příhody se udály v Třetihorách a jsou vázány na horotvorný proces alpinského vrásnění. Sopečná činnost tehdejších vulkánů po sobě zanechala příkrovy výlevných hornin, ryolity, trachyty, andezity, znělce a čediče, započala zhruba před 80 miliony léty, a je rozdělena na tři etapy. První sopky zahájily svou činnost na severozápadě Čech v oblasti Lužice, a po jejich erupcích se nezachovaly žádné horniny - byly časem zdenudovány. V etapě druhé, která proběhla před 40 - 18 miliony léty byla zformována krajina Českého středohoří. Krásu starých sopek, výplně sopouchů a staré lávové tufy často s xenolity obdivujeme dodnes (Milešovka, Oblík, Hrdišťany, Boreč...). Při tektonických pohybech se někdy starší povrchové horniny, třeba sedimenty, dostaly do svrchního pláště, kde byly tlakem a vysokou teplotou zpracovány, částečně přeměněny a staly se cizorodými uzavřeninami v magmatických horninách. Sopečnými erupcemi se spolu s výlevnými horninami dostaly znovu na povrch jako starší kusy hornin uvězněné v horninách mladších - xenolity. Podobně se tektonickou činností ocitly na povrchu horniny přeměněné - metamorfované - eklogity, skarny, granulity a erlany, obsahující různé rudní minerály a granáty. Po rozrušení a rozptýlení takových hornin se granáty spolu s jinými minerály jako těžší součástky, ocitly v náplavech. Dnes jsou nalézány jako vzácné České granáty - pyropy. Třetí etapa silného vulkanismu, která je spojována s alpinským vrásněním zasáhla oblast Jeseníku a je datována přibližně do doby před dvěma miliony let. Starší, prvohorní vulkanismus před 300 Ma (Ma je symbol pro milion let) modeloval krajinu Podkrkonoší s melafyrovými horninami a acháty. Mladší třetihorní, před zhruba 70 - 2 Ma, vykouzlil České středohoří a Jeseník s rozmanitou paletou mladších výlevných hornin, obsahujících České granáty i jiné zajímavé minerály.

Pro úplnost uvedeme stručný přehled hornin. Jejich systematické rozdělení podle vědeckých zásad je velmi složité a podrobné. Uvedené rozdělení je maximálně zjednodušené.

Horniny vyvřelé:

Výlevné mladé	Ryolit (Liparit) / Trachyt / Andesit / Čedič (Bazalt)
Výlevné staré	Křemenný porfyr / Živcový porfyr / Porfyrit / Diabas / Spilit / Melafyr
Žilné	Aplit / Pegmatit / Mineta
Hlubinné	Žula-Granit / Syenit / Diorit / Gabro

Vyvřeliny jsou převážně složeny z křemene, živců a slídy, často se objevují amfiboly a pyroxeny.

---

Horniny metamorfované (přeměněné):

Rula, Granulit (bělokámen), Erlan, Svor, Fylit, Amfibolit, krystalické vápence, chloritové a mastkové břidlice.

Rula pocházející z vyvřelin je ortorula, pararula vznikla přeměnou sedimentů.

---

Horniny usazené (sedimentární):

Vznikly usazením rozrušeného materiálu původních hornin - horniny klastické, nebo chemicky vyloučením z roztoků a biogenních substancí. Bez rozlišení původu jmenujme:
vápence, dolomity, slepence, jíly, spraš, pískovce, křemence, droby, arkózy, pokryvačské a kamenečné břidlice, jílovce (lupky), slínovce, opuky, travertin, křídu, diatomit, buližník, rohovce, fosfáty, evapority (solné usazeniny), uhlí, naftu a jiné.