Pseudomorfózy

Inkluze a pseudomorfózy

Slovem inkluze označujeme nějakou uzavřeninu, tedy něco jiného je uzavřeno v něčem jiném. s tímto výrazem se setkáváme v nejrůznějších oborech. Často je použit při popisu uzavřenin v minerálech a horninách. Závažná a obecně platná je skutečnost, že inkluze je vždy stejně stará, nebo častěji geneticky starší než prostředí, ve kterém je uzavřena. V sagenitu vznikly dlouhé jehlicové krystaly rutilu dřív než křemen, který je obklopuje. Xenolity - starší povrchové horniny v mladších vulkanitech, hmyz a různá smítka uzavřená v jantaru... Matečné louhy a plyny v nitru krystalů jsou také starší než krystaly samy. V dobře vyvinutých čirých krystalech vytvářejí inkluze někdy až fantastické obrazce. Ty mohou znehodnocovat, nebo naopak zvyšovat hodnotu především vzácných kamenů, drahokamů. Výskyt pravých inkluzí v achátech je sice možný. ale zatím nedostatečně ověřený. Roztoky kyseliny křemičité utvářející vlastní hmotu achátů bývají čiré, nebo zabarvené solemi kovů, převážně železa a manganu. Soli a nečistoty v roztocích mohou v rostoucích achátech zakládat často absurdní křovinaté a mechovité vyrostlice. Občas se v mandlovcových dutinách nejprve vyloučí krystaly jiného než křemitého složení. Bývá to ponejvíce lamelovitý baryt, limonit, hematit, goethit a kalcit. Vlivem později přitékajících křemenných roztoků podléhají zmíněné minerály přeměnám a stávají se z nich obvykle pseudomorfózy - klamotvary. Chemické přeměně podléhá jenom prvotní minerál, nebo je zcela odstraněn, ale tvar původního krystalu zůstává zachován se všemi vnějšími podrobnostmi. Kostrovité „domečkové“ acháty z podkrkonošských lokalit jsou pseudomorfózami křemene po barytu. Podobně budou v achátech za příhodných podmínek probíhat i jiné procesy pseudomorfóz: limonit po hematitu, goethit po limonitu, kalcit po aragonitu apod. Výsledné krystaly jsou často potaženy slabou vrstvičkou (punčoškou) jiné chemické sloučeniny, která je obvykle všelijak zabarvuje. Krásné keříčkové a mechové struktury podobné vyrostlicím, způsobuje také ztráta molekulární vody původního minerálu. Všechna možná chemická kouzla nejsou však ničím proti pohledu do nitra otevřeného kamene skrývajícího neopakovatelný skvost - achát.